N'espérez pas vous débarrasser des livres

Mijn teammanager Jan had hierover in zijn blog wervend geschreven. Leuk om te lezen, niet heel makkelijk. Eco en Carrière zijn zeer erudiet, ik denk altijd dat ik veel heb gelezen...veel herkenning, veel plezier daarbij. Hoe de digitale ontwikkelingen ook zijn en verder gaan, -hoe lang gaan we met zijn allen nog door met ons te storten op energieverslindende apparaten??- Ik hoop hevig dat het boek als tastba(a)re ding/vriend blijft bestaan. ( )

Publikace Knih se jen tak nezbavíme je výstupem rozhovorů francouzského novináře a spisovatele Jean-Phillipa de Tonnac s Umbertem Ecem, italským sémiotikem, mediavelistou a spisovatelem, a Jean-Claudem Carrierem, francouzským scénáristou a esejistou. Řečeno krátce, jde o ukázku klasické, tedy trochu furiantské diskuze evropských intelektuálů.
Centrální téma: kniha a její proměny. V patnácti kapitolách s rozvernými názvy (např. Slepicím trvalo celé století, než se naučily nepřecházet přes cestu; Za své poznání minulosti vděčíme kreténům, hlupákům nebo odpůrcům) Eco a Carriére komentují vývoj artefaktu (knihy), proces konstruování oficiálního kánonu a související vylučování nepohodlných, peripetie nakladatelské praxe či loveckou vášeň bibliofilů. Ačkoli diskutovaná témata jsou zajímavá a poskytují obrovský prostor, Eco i Carriere se většinou omezují na konstatování základních údajů, které zdobí nejrůznějšími „historkami z natáčení“. Je to zábavné a lehce čitelné, nicméně očekávala bych aspoň maličko hlubší reflexi, ne jen ozvláštněné fráze. Potřebnou erudicí jistě oba diskutéři disponují, takže? Možná odpověď je, že kniha je skutečně koncipována jako v prvé řadě široce přístupný, popularizační text.
Avšak: i když toto připustím, stále mi připadá, že „líbivost“ knihy je značná. A i když vynechám z hodnocení nejslabší kapitolu „Za své poznání minulosti vděčíme kreténům, hlupákům nebo odpůrcům“, kde je konstruována rádoby důmyslná typologie blbců a kde diskutéři laskavě „odhalují“, že mýtus neustálého pokroku k lepším zítřkům je skutečně jen mýtem, nelze přehlédnout, že teze jsou až příliš často dováděny k hranicím možného, snad aby byla opozice proti maskovaným oficiálním ideologiím bezchybně rozpoznatelná. I zde lze najít ospravedlnění: může jít o snahu rozhoupat myšlenkové univerzum čtenářů, potlačované každodenními starostmi (neboť kdo má dnes čas prodlévat nad smyslem své existence...)
Dále, v otázce konfrontace tištěné a elektronické knihy je publikace vágní a ne zcela aktuální. Například Eco říká: „Zkuste číst dvě hodiny na počítači román a budete mít oči jako tenisové míčky.“ Nebo: „počítač je závislý na elektřině a nelze z něj tedy číst ve vaně, ba ani vleže na boku v posteli“. To jsou myslím argumenty už překonané - a přitom rozhovor není zase tak starý!
Souhrně, kniha není tak špatná, jak se může z napsaného zdát. Jen prostě není nijak výjimečná. Nadto mi předhodila mysteriózní tezi, jejíž objasnění nemůžu nikde najít, a to: „Jenom si prostě stále kladu otázku, zda bude velmi výhodné přečíst si v elektronické podobě Vojnu a mír, byť s technologií co nejlépe přizpůsobenou požadavkům četby.“ Proč by to nemělo být výhodné? Jakékoli návrhy vítám. ( )

Incontournable échange entre spécialistes sur le livre et son avenir à travers une visite à travers son histoire.
Un must pour qui aime les livres. Une vision éclairée sur l'avenir certain du livre malgré les sirènes de la technologie. ( )

Ensayo sobre la lectura y los libros. Una charla erudita entre dos hombres que han escito mucho y son ávidos lectores, que coleccionan libros y nos llevan a su biblioteca para comentar gustos y manías, para expliarnos cómo funciona la memoria y cómo podemos hacer realmente nuestro lo que aprendemos. ( )

Dos de los intelectuales más destacados de Europa hablan del pasado, presente y futuro del libro.