Valon reunalla

Vyprávění nabývá formy až šamanské, Kristina vše prociťuje na dřeň, bolest je mytologická. Všechny události jsou obalené tímto vnímáním a asi díky tomu nepůsobí tolik depresivně a beznadějně, jak by se mohlo zdát. Ostatně poslední kapitola se jmenuje Světlo.

Zatímco Filip Topol nastavoval bezmocné zrcadlo normalizační šedi, hledá Maria Peura světlo uprostřed „kaamosu“ (zhruba půlročního období nepatrného slunečního svitu), naději v beznaději života lidí na okraji všeho. Většina z nich pasivně čeká, „až se slunce opět odváží vystoupat nad hranici dlouhé tmy“, ale zároveň jim je víc než jasné, že show more čekání na slunce může být někdy marné show less

Finsko se rádo prezentuje jako úspěšná členská země Evropské unie, je oprávněně hrdé na svůj vzdělávací systém a vysokou úroveň vzdělání, je „pravlastí“ mobilních telefonů a finská Nokia je symbolem závratného technologického rozvoje globálního světa. Všechny ty charakteristiky jsou pravdivé – ale existuje i jiné Finsko. Země, kde se lidé opíjejí, show more aby zapomněli na bezútěšný okolní svět, země, která je na jednom z „předních“ míst v počtu sebevražd, násilná země, kde nesmyslná hádka nezřídka končí zbytečnou smrtí. Tohle drsné Finsko známe třeba z novinových zpráv o střílení ve školách, nebo z filmů slavného režiséra Akiho Kaurismäkiho. show less