Text příjemně plyne, věty se čtou samy. Tolik ke kladům. Jinak na mě však kniha působila jako grafomanské cvičení bez účelu.

Obsah některých hesel mě přiměl k zamyšlení. Jako celek to ale z mého pohledu "nefungovalo", protože jsem autorovi nebyl schopen uvěřit mezi řádky naznačovaný jazykový cit, který by - snad - mohl ospravedlnit celkovou povýšenost a misantropii v textu přítomnou.

Důvodem byly jak místy nepřesvědčivé konstrukce, tak zejména gramatické chyby (v textu, který vytýká chyby jiným - půvabná věta z druhého dílu této knihy třeba začíná slovy "Také ministryně školství, jíž by měla čeština poslouchat asi více než jiné ministry, ..."), dále chyby v němčině i angličtině ve zdánlivě zasvěcených komentářích o původu některých floskulí. Ve stejné míře mě pak dráždila plochost obsahu, kdy se několik málo Justových oblíbených témat a postřehů u nových hesel vrací stále dokola. Například povzdech nad tím, že poslanci mají "šesti- až desetinásobek platu vysokoškolského pedagoga" se opakuje asi pětkrát, ne-li víckrát. (Mimo jiné z něj lze celkem neomylně usoudit, jaké že zaměstnání Vladimír Just má.)