V. V. Štech (1885–1974)

Na pohled úctyhodná kniha, se při pokusu o její čtení, mění v dílko poměrně obtížně stravitelné...

Že jde o knihu starou přes padesát let by nevadilo, pokud by text nebyl z odborného hlediska passé už v době, kdy byla kniha sepsána. Hlavní autorovou "metodickou" zbraní je psychologizace, což by samo o osobě nebylo na škodu, i když dějiny umění nabízejí celou paletu dalších podnětných a inspirativních přístupů, pokud by Štechova psychologizace mnohdy nepřipomínala spíše prosté vaření z vody. Chybí hlubší zájem o ikonografii, technologii i hlouběji pochopené historické souvislosti. Štechův pohled je na mnoha místech anachronický. Například snaha vykládat Rembrandta jako toho, kdo malované biblické výjevy "odnáboženšťuje", je jednoduše neudržitelná. Není divu, že například Návrat marnotratného syna, obraz, který dodnes zcela živě a konkrétně oslovuje statisíce křesťanů po celém světě, není Štech sto rozumně vysvětlit a vlastně ani pochopit, což je vlastně téměř fatální. Historik umění jistě nemusí být pro pochopení uměleckého díla křesťanem, ovšem rozhodně musí vědět, případně se o to musí alespoň snažit, čím a proč toto dílo ve své době oslovovalo malířovy současníky a jak mohl zvolený námět mluvit k autorovi samotnému. Anachronická je ovšem i snaha, vnímat proces tvorby jako romanticky pojatý "zápas a svár" s námětem a hmotou, přičemž tento romantický pohled Štechovi prakticky uzavírá cesty k pochopení Rembrandtova tvůrčího procesu.
Kniha je ovšem problematická ještě jinak. Štech se ve svém textu snaží věnovat prakticky veškerým poznaným malířovým dílům, ovšem připojené reprodukce (navíc pouze černobílé) jsou pouze k velmi malé části z nich. Hovoří-li autor dlouze a bezvýrazně o díle, které si ovšem současně nelze prohlédnout, znamená v dějinách umění prakticky tu nejhorší možnou variantu... Komparaci textu s obrazy ovšem navíc neulehčuje ani poněkud chaotický způsob, jímž jsou přiložené reprodukce řazeny. Podobně nešťastná je i snaha pojednat kresby a grafiku ve zvláštních kapitolách, což znamená téměř stoprocentní oddělení přípravných skic a studií od hotových pláten...

Suma sumárum, Štechova kniha je, přes své úctyhodné rozměry, knihou velmi slabou. Spíše než jako výsledek proklamovaného celoživotního zájmu, působí kniha dojmem pouhé mechanicky vzniklé "chlebovka", do níž se autor musel na mnoha místech nutit. Těžko představitelné je například to, že by při skutečném zájmu o danou materii Štech přistoupil na zcela nevhodnou koncepci knihy, trhající od sebe jednotlivé složky malířova díla a daleko spíše se mechanicky věnující jednotlivostem než celku, jemuž je zde věnováno překvapivě málo místa...… (more)

Reprezentativní výbor z díla Václava Viléma Štecha. Štech a jeho dílo je zde představeno uctivým způsobem, a celkem dobře reprezentuje jeho odkaz jako historika umění. Z dnešního pohledu by stálo zato, pojmout podobný počin méně obdivně a zařadit i kontroverznější, ale o to zajímavější Štechovy texty. Také by nebylo špatné doplnit výbor kritickou studií či studiemi, které by poukázaly na zdroje a východiska Štechových názorů, postojů a tvrzení a také přiblížily současný pohled na oblasti a problémy, jimiž se V. V: Štech věnoval.… (more)